Na třetí květnovou neděli si Kolovraťáci připravili agapé po mši svaté. Pozvaní (v ohláškách) byli lidi z celé farnosti. Jenže ještě 2 minuty před začátkem mše svaté to vypadalo, že tu hromadu dobrot možná nebude mít kdo sníst. „Naštěstí“ se ale jednalo o náš (asi) nevykořenitelný zlozvyk chodit do kostela na poslední chvíli, většinou však pozdě. A tak, když mše začala, během chvíle se kostel hezky zaplnit.
V Kolovratech je mše svatá tradičně ve velmi nešťastnou dobu, v 11:30. Většině z nás už kručí v břiše a než se dojde domů, připraví oběd, najednou je půl druhé… O to milejší to byla tato neděle, kdy na nás čekaly stoly plné různých dobrot. Dana Ovečková uvařila úžasný guláš. Je sice pravda, že slibovala mimořádnou ostrost, ale po pravdě řečeno, po pálivé paprice, natož chilli ani památky. My natěšení na ostrost jsme ale museli uznat, že i tak byl výborný, a navíc si ho s chutí mohli dát všichni. A co víc, nemuseli jsme s jídlem pospíchat. V loňském roce jsme totiž jedli z ekologických misek. Nevím, kde udělali soudruzi v NDR chybu, ale ten, kdo nejedl dostatečně rychle, o svůj guláš přišel. Upadlo totiž (zřejmě lehce rozložitelné) dno… ???? Letos to tedy bylo na pohodu. Nechybělo ještě spousty dalších dobrot, však je to vidět na fotkách v galerii.
Mnohem důležitější, než to jídlo ale bylo setkání všech těch lidiček, kteří tam byli. Člověk po mši většinou spěchá domů, možná prohodí s někým pár slov, ale to je vše. Najednou jsme nikam nespěchali, měli jsme dost času si spolu popovídat, seznámit se s novými lidmi. Byli jsme moc rádi, že se k nám přidali i oba naši otcové, Marian a Juraj. Díky jejich přímluvě tam „nahoře“ navíc úžasně vyšlo i počasí. Ještě mě napadá jedna zajímavost. Otec arcibiskup připravit na tuto neděli pastýřský list, který nás mj. povzbuzoval v zapojování do aktivit farnosti (třeba i více farností). Toto naše agapé se tak pravděpodobně stalo nejrychlejší reakcí na jeho výzvy v celé diecézi.
Na závěr bych hrozně moc chtěl poděkovat všem těm, kteří se do přípravy zapojili třeba tím, že přinesli něco malého na zub. Za to, že mají svoji farnost, svůj kostel rádi a mají chuť rozvíjet naše společenství. Záleží jen na nás všech, jestli se ve své farnosti budeme cítit jako doma. A my se tak cítit chceme a už teď se budeme těšit na další události, které nás ve farnosti čekají.
Vláďa Menšík