Historie

Historie

Kostel Všech svatých

Historie uhříněveského kostela se začala psát podle dochovaných pramenů již ve 14. století. Na místě dnešního barokního chrámu byla založena tehdejšími majiteli – maltézskými rytíři – tvrz s malým kostelíkem. Nejstarší písemné doklady hovoří o roce 1363, kdy je zmiňován plebán Rydlín, který si své místo vyměnil s plebánem Pavlem a kdy zde byl patrně i kostel. Je o něm zmínka z roku 1384 a nesl název Omnium Sanctorum a vešlo se do něj asi 100 osob. Kostel byl patrně spojen se zámkem, k němuž byl přistavěn. U nynějšího kostela jsou zachovány schody, které spojují objekt kostela a bývalého zámku a užívala je patrně vrchnost jako vchod. Dnes jsou uzavřeny dřevěnými vraty. Při bourání kostelíka v roce 1573 byl nalezen červenou barvou napsaný letopočet, Anno Dei MDLXXIII. V tomto roce byl asi kostel opravován. Podle historických záznamů se dozvídáme, že na staré věži kostela byly na jižní straně sluneční hodiny s chronografickým nápisem „Me Ded Cet CernatIs“ – „Sluší se, abyste mne dbali“. Velká písmena v nápisu sečtena dávají letopočet 1701. Na západní straně byl nápis: „1568 H. V. R.“ (tj. Hanuš von Rensperg), na severní straně nápis: „1588 H. V. R“.

Děkanský kostel Všech svatých v Uhříněvsi – pohled z jižní strany

Po bitvě na Bílé hoře v roce 1620 byl zaveden katolický řád a do Uhříněvsi dosazen „v letech sešlý“ kněz podobojí Matěj NOVACIUS, který kolem roku 1624 přestoupil na římskokatolickou víru. Nejzasloužilejším farářem byl Václav Jan Nepomuk CŽÍPA, 11. farář a kanovník vyšehradský, který nastoupil v roce 1731. Když viděl, že starý kostel je nedostačující, podnikl v roce 1739 cestu do Vídně. Od patronky kostela Marie Terezie Savojské z rodu Liechtensteinů, majitelky uhříněveského panství, si vyžádal povolení a získal peníze na stavbu nového chrámu. Základní kámen k novému svatostánku byl slavnostně položen 6. srpna 1740. Stalo se tak za účasti okresního hejtmana Františka PATILKA a uhříněveského hejtmana Quardiana Guiebrusa HOJAN HIBERNUSA. Stavbu řídil říčanský stavitel Tomáš BUDIL. Chrám postavený ve stylu vrcholného baroka byl 3. listopadu 1743 slavnostně vysvěcen.

Při stavbě nového kostela bylo využito věže starého kostela. Ta byla do poloviny ubourána a na jejích základech byla postavena nová, vyšší věž s měděnou cibulovitou bání a hodinami. Zůstala i krypta pod chórem a do pilíře kruchty byla vsazena náhrobní deska Tomáše Kolmana, regenta a nejvyššího knihvedoucího knížete Savojského. Také dveře, kování a mříže starého kostela byly upotřebeny do kaple a kostnice, které jsou v současnosti již zbourány. Kostnici bychom našli na obraze malíře Jindřicha BUBENÍČKA „Kostel Všech svatých“. Při bourání kaple Panny Marie, přistavěné ke starému kostelu, byly nalezeny ostatky knížecího hejtmana Kašpara ŠALAMONA, který zemřel v roce 1701 a zanechal mnoho peněz, které byly použity na stavbu nového chrámu. Již zmiňovaná Marie Terezie SAVOJSKÁ přispěla značnou částkou 2 235 zlatých na přestavbu kostela. Nad hlavním portálem jsou umístěny dva pískovcové znaky – znak savojský a znak liechtensteinský – jako upomínka na patrony chrámu.

Pro zajímavost uvádíme některá čísla z kostelních účtů z 18. století. V roce 1733 byly zaplaceny mnichovskému varhanáři Antonínu KAFKOVI 4 zlaté za opravu varhan, které rozebral, vyspravil a také vyčistil měchy. Za nový kropáč se zaplatilo 10 krejcarů a kantorovi za struny 36 a za smyčec 8 krejcarů. Platilo se také kostelníkovi a to 18 krejcarů za zapisování do rejstříku. Kostelník měl kromě jiného povinnost zapisovat do zvláštního seznamu – rejstříku ty, kteří nechodili do kostela. Nejvyšší výdaje byly zaznamenány v souvislosti s bouráním starého kostelíka a se stavbou nového chrámu. Mistru Tomášovi BUDILOVI z Říčan bylo zaplaceno 1 806 zlatých a 41 krejcarů. Mistr tesařský Karel HABIŠ z Dubče obdržel 291 zlatých a 2 krejcary a uhříněveský sklenář Jiřík Princz 140 zlatých a 5 krejcarů. Nádeníkům bylo po dobu stavby kostela celkem zaplaceno 301 zlatých a 23 krejcarů. Pražský mistr zednický HALÍŘEK dostal 11 zlatých a 28 krejcarů. Celková suma na vystavění chrámu činila 5 834 zlatých a 40 krejcarů.

Když byl chrám dostavěn, byly v něm pouze dva postranní oltáře. Při pohledu na presbytář vpravo boční oltář sv. Jana Nepomuckého doplněný sochami sv. Benedikta, sv. Norberta, sv. Prokopa a sv. Vojtěcha, jehož zhotovení plně hradil farář Jan Nepomuk Cžípa a při pohledu vlevo boční oltář sv. Anny (matky Panny Marie) ozdobený sochami sv. Anny, sv. Jáchyma (otce Panny Marie), sv. Víta a sv. Zikmunda, který plně hradila matka faráře Jana Nepomuka Cžípy Anna Cžípová. Ta pod ním také podle svého přání našla i místo posledního odpočinku. Oba oltáře jsou dílem pražského sochaře Richarda Jiřího PRACHNERA (1705 – 1782) a oltářní obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Anny namaloval pražský malíř Jan Václav SPITZER (1711 – 1773). Až po dlouhých 10 letech v roce 1753 byl postaven v presbyteriu hlavní oltář, při čelním pohledu vlevo kazatelna, boční oltář sv. Barbory se sochami sv. Kosmy a sv. Damiána a vpravo boční oltář sv. Karla Boromejského doplněný sochami sv. Šebestiána a sv. Rocha. Dalších 500 zlatých na tuto stavbu poskytla Marie Terezie Savojská, dále byly použity zádušní peníze a peníze dobrodinců kostela. Obraz Všech svatých na hlavním oltáři, obraz sv. Karla Boromejského na bočním oltáři a freska Nanebevzetí Panny Marie nad kněžištěm jsou dílem pražského malíře Jana Petra MOLITORA st. (1702 – 1752). Řezbářské práce na hlavním oltáři a kazatelně provedl František Ferdinad UBLAKER (1721 – 1782) a RICHARDIUS pak vytvořil boční oltáře sv. Anny a sv. Jana Nepomuckého. Většina sochařské výzdoby je dílem Ignáce Františka PLATZERA (1717 – 1787).

Děkanský kostel všech svatých v Uhříněvsi – částečně restaurovaný interiér

Uhříněves spolu s Brandýsem nad Labem – Starou Boleslaví jsou dvě místa na okraji Prahy, kde se zachoval chrámový notový archiv. Uhříněveský fond je nejstarší a zřejmě nejcennější. V hromadě starých not pokrytých staletou vrstvou prachu, nalezených na kůru tehdejším varhaníkem a ředitelem kůru RNDr. Františkem ŠMÍDEM, se skrývaly „notové poklady“. S pomocí Tomáše SLAVICKÉHO byly hromady not roztříděny a uspořádány. Tím bylo zjištěno, že se z hromady „vyklubal“ archiv budovaný více jak 200 let. Nejstarší kus ručně psaná latinská „Lebre ceremonialis“ může podle písma a použitého papíru pamatovat postavení nynějšího kostela v roce 1743. Nejmladší nalezená skladba je od dlouholetého uhříněveského varhaníka, hodináře Václava Jírka a nese letopočet 1964.

Nejcennější z celé sbírky je její nejstarší jádro, vytvořené a používané zhruba do konce 18. století kantory Václavem Josefem MORAVCEM v letech 1760 až 1782 a po něm následujícím Josefem Tomášem ČERVENKOU. Zprvu namátkovým ověřením a porovnáním některých nejzajímavějších exemplářů z těchto dvou sbírek se podařilo zjistit některé věci pro Uhříněves téměř senzační. V první řadě jsou to chrámové úpravy italských operních árií, používaných podle tehdejší praxe v kostele podloženými latinskými texty. Árie z některé úspěšné opery dostala vyhovující text a mohla se provozovat v kostele. Tak ji mohli slyšet lidé, zvláště na venkově, kteří by si nemohli dovolit jet do Prahy do divadla. Takové úpravy jsou zachovány v mnoha klášterních a farních archivech, ale v Uhříněvsi se dochovaly, jak bylo zjištěno, árie z italských oper, prováděných tenkrát v Praze. A to nejdůležitější – většina z nich byla opsána z materiálů dnes již nevratně ztracených. Zlomky této hudby se dochovaly právě díky těmto úpravám, z nichž několik českých, a tím možná i světových unikátů, leží u nás v Uhříněvsi. Co je však v uhříněveském archivu stoprocentní, to jsou autografy (vlastnoruční rukopisy) skladeb kantorů Moravce a Červenky. Z toho, co bylo zjištěno, lze soudit, že kantora Moravce je možno zařadit mezi osobnosti kantorské hudby raného českého klasicismu.

Na kostelní věži jsou zavěšeny dva zvony. Ten větší pochází z roku 1552, ulil ho zvonař Tomáš Jaroš a je zasvěcen sv. Václavu a sv. Ludmile. Zvon nese latinský nápis, který v překladu zní: „Hlas můj, hlas života. Volám Vás. K bohoslužbě spějte!“ K nápisu je připojen znak Hanuše z Renspergu, jemuž v té době Uhříněves náležela. Dále zde visí menší zvon zasvěcený sv. Janu Křtiteli, který kostelu v roce 1685 věnoval uhříněveský sládek Jan Breicha.

Až do roku 1822 byl kolem kostela hřbitov. Pro jeho naplnění bylo nutné vybudovat nový hřbitov, tehdy za městem. Dnes je tu část Nového náměstí. Na místě hřbitova okolo kostela je zatravněná plocha. V roce 1905 sem byly přemístěny barokní sochy Jana Jiřího ŠLANZOVSKÉHO (1682 – 1752), které byly součástí zrušeného Mariánského sloupu na náměstí v Kostelci nad Černými lesy. Ten musel ustoupit stavbě zvonice, a proto zásluhou faráře Františka Pavla KAHOUNA byly sochy přeneseny do Uhříněvsi. Tři sochy byly restaurovány v roce 1992 na místě a dvě – Panna Maria a sv. Šebestián, které byly v mnohem horším stavu, byly převezeny do restaurátorského atelieru. Po deseti letech, byly ve stejném stavu vráceny do Uhříněvsi a uloženy na farním dvoře. Pro nedostatek financí na svoji opravu stále čekají.

V roce 1906 byla v levém rohu za kostelem na náklady rodu Liechtensteinů postavena kaple Božího hrobu. Ta je dodnes jakousi uhříněveskou raritou, protože mnoho podobných staveb v českých zemích neexistuje. Jelikož kapli lze elektricky vytápět, probíhaly tu v zimním období všednodenní bohoslužby a samozřejmě náboženské obřady spojené s Velikonocemi v období Svatého týdne před Božím hodem velikonočním. V březnu 2010 prošla kaple opravami. Dřevěné schody vedoucí k oltáři byly napadeny houbou, proto byly demontovány a nahrazeny betonovými, na které byla položena dlažba. Práce provedla firma Krýda z Újezda u Průhonic za 35 tisíc korun z farních peněz a manželé Neupauerovi z Kolovrat sponzorsky opravili sochu ležícího Krista v hrobě.

Interiér kaple Božího hrobu v Uhříněvsi

V roce 1908 byl farní kostel spolu s farou povýšen na děkanství. Citujeme z výnosu arcibiskupské konsistoře, který toto povýšení potvrdil dne 9. prosince 1908 Leo kardinál ze Skrbenských, kníže – arcibiskup.

„Kostel tento, který již od století XIV., počítán mezi kostely farní, zdá se nad jiné kostely farní na panství vynikati, jelikož s ním duchovní správa vícera tisíců věřících je spojena ježto k němu tři jiné kostely filiální přiděleny jsou tak, že tři kněží všechny síly své vynaložiti musí, aby tuto duchovní správu řádně zastali. Tento tudíž farní chrám Páně Všech Svatých v Uhříněvsi, ve vikariátu Mnichovickém vyznamenati hodlajíce, povyšujeme jej tímto dekretem naším na děkanský, úřad farní při kostele tom zřízený prohlašujeme úřadem děkanským a duchovní správce při něm kanonicky ustanovené ozdobujeme jménem, titulem a hodností děkanů, stanovíce by první mezi titulem tímto označen byl nynější farář při kostele tom ustanovený, milovaný syn Náš v Kristu František Kahoun.“

Kostel, lépe řečeno plášť kostela včetně oken, se opravoval několik let. Magistrát hlavního města Prahy investoval, jak je ze zákona povinen, do stavebních oprav téměř 5 milionů korun. V roce 2001 byl schválen grant na generální opravu střechy kostela ve výši 2,2 milionu korun. Tato oprava, včetně výměny oken, pak byla dokončena v roce 2002, kdy fasáda získala i svou původní barvu. Zbýval však stále interiér kostela. Proběhl zde umělecko­‑historický průzkum, který provedla restaurátorská firma Brandl pod vedením RNDr. Mileny NEČÁSKOVÉ. Částka na tento průzkum ve výši 25 tisíc korun byla uhrazena ze sbírky mezi občany, která vynesla 44,5 tisíce korun. Poslední malba kostela proběhla v roce 1904. V roce 2002, tedy po dlouhých 98 letech, se zdi kostela, do té doby vymalované tmavými, ponurými a oděvy znečišťujícími barvami, dočkaly nové, původní světlé výmalby. Z důvodu malování muselo být v kostele postaveno důkladné lešení na dlouhých 6 měsíců. Proto se ve všední dny konaly bohoslužby v sakristii a v neděli se díky laskavosti Českobratrské církve evangelické konaly římskokatolické bohoslužby v Husově kapli. Dokonce se v kapli konaly i římskokatolické svatby, křty a pohřby. Byl to další krok k utužení ekumenismu v Uhříněvsi. Zároveň byla opravena střecha a byly zhotoveny repliky původních oken. Restaurována byla i freska Nanebevzetí Panny Marie nad kněžištěm. Na úhradu 800 tisíc za výmalbu a restaurování fresky byly použity zbytek finanční sbírky občanů a dotace Magistrátu hl. m. Prahy.

Děkanský kostel všech svatých v Uhříněvsi – restaurovaná freska Nanebevzetí Panny Marie v kněžišti

Ani v následujících letech se snaha o opravu a restaurování interiéru svatostánku nezastavily. O restaurování barokního skvostu – oltářního obrazu Nanebevzetí Panny Marie od Jana Petra MOLITORA o velikosti plátna 11 m2 ^a jeho rámu o velikosti 7 m^{2 –} usilovalo několik let Občanské sdružení Uhříněves. Díky jeho úsilí došlo k tomu, že dne 10. srpna 2009 byl restaurátorskou firmou Brandl s. r. o. po mnoha staletích oltářní obraz sňat z hlavního oltáře, aby podstoupil náročnou restauraci. Mohutný vyřezávaný rám byl „odstrojen“. Dvě sochy andělů v životní velikosti a několik menších sošek andílků také putovaly do ateliéru. Na místě byl ponechán odstrojený rám, který nebylo možné z kostela odvézt, a proto byl restaurován na místě. Pod prázdným rámem, který byl obestavěn lešením, byl postaven provizorní oltář, u kterého se konaly každodenní mše svaté. Mnohdy došlo k situacím, které vyžadovaly hodně ohledu. Nejvíce účastníky bohoslužeb trápily značně zapáchající výpary z různých chemických prostředků na hubení dřevokazného hmyzu. Práce probíhaly až do 20. prosince 2009. Dne 21. prosince byl obraz vsazen na své místo a 22. prosince 2009 se obraz i rám zaskvěly ve své původní barokní kráse a barevnosti. Celkové náklady na akci se vyšplhaly na 752. 100,- Kč a byly uhrazeny z darů dobrodinců kostela a z farních peněz. Téměř 100. 000,- Kč přispělo také Občanské sdružení Uhříněves, které prostředky nashromáždilo z dobrovolných příspěvků na svých kulturních akcích. V roce 2010 prošly zásadní rekonstrukcí dubové lavice. Práce provedla firma Pirkl a 66. 000,- Kč bylo zaplaceno z farních peněz.

Od července do prosince 2012 se sochy 4 ctností (Láska, Naděje, Síla, Víra) z hlavního oltáře přemístily do ateliéru Brandl, aby prošly restaurováním. Náklady se vyšplhaly na 190 tisíc korun. O úhradu se podělila farnost, která z dědictví po P. Oldřichu Pokorném uhradila 176. 000,- Kč a 14. 000,- Kč poskytlo jako dar Občanské sdružení Uhříněves. V červenci 2012 došlo k modernizaci prezentace čísel písní zpívaných při liturgii. Doposud se užívala dřevěná tabulka, kam varhaník před začátkem mše svaté chronologicky připevnil plastové kartičky s čísly liturgických písní tak, jak se zpívaly v jednotlivých částech bohoslužby. Nyní bylo za 10. 000,- Kč z farních peněz nainstalováno elektronické zařízení. Dálkovým ovládáním může varhaník z kůru a kněz z kněžiště nastavit digitální číslo právě zpívané písně.

Od března do prosince 2013 prošly v ateliéru Brandl restaurováním a do původního stavu byly uvedeny dvě sochy v životní velikosti na hlavním oltáři, a to sv. Melchizidech a sv. Abrahám. Práce si vyžádaly náklady 326. 600,- Kč a byly uhrazeny z dědictví po P. Oldřichu Pokorném. V dubnu 2013 byla podrobena rekonstrukci levá zadní sekce lavic, jejichž podlahovou část napadla dřevomorka. Sanační práce provedla firma Koníř z Prahy a náklady 60. 000,- Kč byly uhrazeny z farních peněz. V květnu 2013 bylo nainstalováno nové ozvučení kostela, které nahradilo to technicky zastaralé z roku 1979. Práce provedla firma Pecka z Prahy a náklady 82. 000,- Kč byly uhrazeny opět z dědictví po P. Oldřichu Pokorném. Jak je vidět z přehledu provedených prací, nástupci P. Oldřicha Pokorného, za jehož působení byly zahájeny rozsáhlé restaurátorské práce, nezahálejí. Je též potěšitelné, že věřící nezapomínají na dlouholeté působení, lidskost a asketický život P. Oldřicha Pokorného. Díky jeho odříkání nashromáždil nemalé finanční prostředky, které po jeho odchodu ke svému Stvořiteli a k milovaným rodičům, podle jeho vůle, byly rovným dílem rozděleny mezi naši farnost a Pražské arcibiskupství. Díky této skutečnosti mohlo pokročit nejen restaurování hlavního oltáře v Uhříněvsi, ale byly provedeny potřebné opravy i v ostatních kostelech uhříněveské farnosti. Proto mu uhříněveští katolíci denně v modlitbách nepřestávají děkovat a vyprošovat hojnost pokoje v nebeském království.

Farní budova římskokatolického Děkanského úřadu

Budova farního úřadu na pohlednici z 20. let 20. století

Původ římskokatolického kostela i fary v Uhříněvsi sahá do velmi dávných dob. První písemné zmínky o nich se vyskytují již ve 14. století. Tehdy v Uhříněvsi působili tzv. „plebáni“, což bylo označení pro římskokatolického „venkovského kněze“, který byl ustanoven do farnosti mimo biskupské sídlo. V historických pramenech se nám podařilo dohledat celkem 9 plebánů, kteří v Uhříněvsi působili.

Historicky doložení plebáni působící v uhříněveské farnosti v letech??? – 1418

V roce 1418 nám na 108 let prameny bohužel „vysychají“ a záznamy další jsme zatím nedohledali. Víme jen, že po husitských válkách se Uhříněves ocitá v utrakvistických rukou (kališnické vyznání s přijímáním podobojí).

Přehled historicky doložených utrakvistických farářů působících v uhříněveské farnosti

Po bitvě na Bílé Hoře v roce 1620 byl do Uhříněvsi roku 1624 dosazen opět katolický farář Matyáš Novacius. Spravoval čtyři farní osady: Uhříněves, Říčany, Jažlovice a Koloděje. Bydlel v dřevěném domku krytém došky stojícím na současné farské zahradě. V roce 1639 zde stála již dřevěná fara. Ta byla stejně jako celá Uhříněves vypálena Švédy a až do roku 1650 nebylo místo uhříněveského faráře trvale obsazeno.

Roku 1651 bylo místo faráře opětovně obsazeno Janem, který pocházel z Uher. Usadil se v Říčanech, ale bydlel a stravoval se dům od domu. Protože se se stavbou fary v Říčanech stále otálelo a tak po 7 měsících odtud odešel. Říčanská fara byla postavena až v roce 1652. Dalším farářem byl Jan SLAVIBOJ, který založil a vedl první matriky a od roku 1655 začal psát první pamětní knihu a používal oslovení farář uhříněveský, říčanský a královický.

Roku 1717 byla v Uhříněvsi postavena nová kamenná fara. Stála více vzadu na farské zahradě, než stojí současná farní budova. Její podobu máme zachycenu v prvním díle uhříněveské kroniky.

Tuto novou farní budovu nechal postavit desátý uhříněveský farář František Bedřich ŽELECKÝ (Žilevský), který zemřel roku 1731 a je pohřben v kryptě kostela Všech svatých.

Více jak 150 let sloužila budova fary, když se začalo uvažovat a výstavbě nové budovy. Poukazovalo se na to, že „budova jest nedostačující, stará a těsná a časem už značně sešlá a zchátralá.“ Povolení ke stavbě bylo vydáno v dubnu 1913. Stavební komise po prohlídce ale rozhodla starou faru zbourat a na jejím místě vystavět zcela novou. Podmínkou bylo „štít hospodářských budov, vrata do dvora a vůbec okolí budovy ve fasádách přizpůsobiti fasádě novostavby a při stavbě dodržeti čáru stavební a úroveň dle schválených plánů.“ Stavba postupovala velmi rychle a již 1. prosince 1913 byla dokončena a slavnostně otevřena. Stavbu podle projektu Rudolfa Stockera z Bernkopfů postavil stavitel Alois Jenšovský, architekt z Uhříněvsi.

Na staré faře se vystřídalo mnoho farářů, nejzasloužilejším, jak již bylo řečeno, byl farář Václav Jan Nepomuk CŽÍPA, který zde působil od roku 1731. Po smrti byl pochován po levé straně kněžiště kostela Všech svatých, což dodnes připomíná jeho náhrobní kámen. Působil v Uhříněvsi 42 let a stal se tak dosud nejdéle sloužícím farářem v Uhříněvsi.

Přehled historicky doložených kněží působících v uhříněveské římskokatolické farnosti

* – působí ve funkci farního vikáře (v katolické církvi kněz ustanovený ve farnosti, aby společně s duchovním správcem farnosti a pod jeho vedením pracoval v pastorační službě

V době působení P. Františka MORAVCE byly osazeny oltářní obrazy sv. Ondřeje v kostele v Kolovratech a sv. Markéty v kostele v Královicích. Autorem obrazů je malíř Jakub HUSNÍK (1837 – 1916). Dalším byl P. Josef BUCHAR. Jako nadšený včelař shromažďoval kolem sebe další včelaře ze širokého okolí a společně 14. listopadu 1872 založili Jednotu včelařskou. Sestavil též zvláštní typ včelího úlu tzv. „uhříněvák“. V letech 1883 až 1888 zde působil jako farář knížecí arcibiskupský vikář, okresní školdozorce a titulární arcibiskupský rada P. Václav Max STÁRKA.

V roce 1908 nastoupil farář František Xaver Pavel KAHOUN, za jehož působení byla vystavena uhříněveská fara tak, jak ji známe dnes. Dne 15. března 1939 dával před farou hlasitě najevo svůj nesouhlas s německou okupací a byl stižen záchvatem mozkové mrtvice. Dne 18. března 1939 zemřel na jeho následky na uhříněveské faře, aniž nabyl vědomí. Je pochován v kněžské hrobce na uhříněveském hřbitově sv. Václava. Po něm se farářem stal dosavadní uhříněveský kaplan P. Matěj FENCL. I jeho tělesné ostatky po smrti spočinuly v kněžské hrobce na místním hřbitově. Dvacet let v Uhříněvsi působil P. František TESAŘ, který zahájil částečné opravy kostelů zdejší farnosti. Jeho předčasnou smrt způsobilo tragické úmrtí v jeho rodině, které mu přivodilo několik srdečných infarktů za sebou. Ty jeho srdce nevydrželo. Pohřbu 6. prosince 1978 z uhříněveského kostela Všech svatých se zúčastnilo mnoho kněží a hlavním celebrantem pohřební mše svaté byl tehdejší 34. pražský arcibiskup Jeho Eminence František kardinál TOMÁŠEK. Rakev s tělem P. Františka TESAŘE byla dosud poslední, která byla k věčnému odpočinku uložena do kněžské hrobky na zdejším hřbitově. Po smrti P. Františka TESAŘE zůstalo místo uhříněveského římskokatolického faráře od 1. prosince 1978 do 31. července 1979 neobsazeno. Od 1. srpna 1979 byl zdejším farářem ustanoven P. Oldřich POKORNÝ. Ten pokračoval v opravách kostelů. V kněžské službě jako farář působil do 30. června 2003. Od 1. července 2003 do 31. srpna 2005 nadále žil na Uhříněveské faře a působil zde jako výpomocný farář. Po operaci kolene, kterou podstoupil na podzim roku 2005 žil nejprve v Domě sv. Karla Boromejského v Praze­‑Řepích a od podzimu 2006 pak v kněžském domově sv. Václava ve Staré Boleslavi, kde i zemřel. Jeho pohřeb se konal v sobotu 15. ledna 2011 z uhříněveského kostela Všech svatých a pohřební ceremonii sloužilo 17 kněží a 5 ministrantů. Hlavní celebrantem byl jako zvláštní vyslanec pražského arcibiskupa Jeho Eminence Miloslava kardinála VLKA pražský světící biskup Monsgn. Karel HERBST. K věčnému odpočinku byl podle přání P. Oldřich POKORNÝ uložen do hrobu svých rodičů v nedalekých Strančicích. Díky jeho asketickému způsobu života z jeho pozůstalosti mohly nadále probíhat opravy kostelů.

P. Oldřich POKORNÝ (26. prosince 1927 – 6. ledna 2011) na fotografii Jiřího Skupiena (1997)

V opravách pokračoval jeho nástupce P. Mgr. Jan GERNDT. Jemu jako výpomocný kněz pomáhal uhříněveský rodák P. Jaroslav VYTERNA (*22. července 1927, +4. června 2019), který se do Uhříněvsi vrátil na zasloužený odpočinek. V květnu 2010 si nový 36. pražský arcibiskup Jeho Eminence Dominik DUKA vybral P. Mgr. Jana GERNDTA za jednoho z 10 kanovníků Metropolitní kapituly u sv. Víta. Ještě 14 měsíců vykonával i funkci duchovního správce v Uhříněvsi. To se však s postupem času ukazovalo časově náročným a proto byl P. Mgr. Jan GERNDT od 28. července 2011 přeložen do kostela sv. Františka v nemocnici Pod Petřínem v Praze, který je přece jen blíže katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha na Pražském hradě. Od tohoto data počali uhříněveskou římskokatolickou farnost spravovat bratři z řeholní společnosti Božího slova tzv. „Verbisté“. Prvním uhříněveským duchovním z tohoto řádu se jako administrátor farnosti stal 28. července 2011 člen P. Jaroslaw Andrzej BATÓG, SVD narozený v polském Sulecinu. Do Uhříněvsi přišel P. Jaroslav z farnosti Velké Karlovice. I jemu v počátcích jeho působení jako výpomocný kněz pomáhal P. Jaroslav VYTERNA. Za jeho éry pokračují opravy uhříněveské fary a kostelů uhříněveské farnosti. V prostorách bývalé místní knihovny byla zřízena dětská skupina (školka) „Sovička“  pod vedením Salesiánského hnutí mládeže. Nanejvýš potěšitelná je skutečnost, že P. Jaroslaw Andrzej BATÓG, SVD společně s novým evangelickým farářem Ing. Mgr. Jiřím ORTEM vyvíjeli nemalé úsilí na rozvoj a prohloubení ekumenismu v Uhříněvsi. Což se jim také podařilo a uhříněveští katolíci a evangelíci se stále častěji společně modlili a stále častěji vyvíjeli společné aktivity. Ke dni 12. srpna 2019 byl farním vikářem uhříněveské římskokatolické farnosti ustanoven kněz P. Mgr. Juraj BEGANY, SVD. Od počátku s ním do místní farnosti přišel „nový vítr“, když započal s postupnými drobnými opravami vnitřku uhříněveské fary. Uhříněves je jeho prvním působištěm v církevní službě, neboť kněžské svěcení přijal v červnu 2019. Ke dni 31. ledna 2020 byl P. Jaroslaw přeložen do Kolína a ke dni 1. února 2020 byl administrátorem naší farnosti ustanoven P. Mgr. Marian Krzystof BRUDNY, SVD, který k nám byl přeložen z Kolína. P. Juraj s P. Marianem společně v jakémsi „tandemu“ a ve spolupráci se členy Salesiánského hnutí mládeže (SHM) značně zvelebili prostory fary a farní zahrady. Na faře byly zřízeny učebny keramiky. V prvním patře byl zrekonstruován sál a z jedné bývalé kaplanky byla vytvořena kaple, do které hlavní obraz zakladatelů Společnosti Božího slova (SVD) namaloval P. Juraj. V prostorách bývalých hospodářských budov vznikl zrcadlový sál pro pořádání kulturně­‑společenských akcí. Zvelebena byla i farní zahrada, kde vznikly dvě hřiště (pro malé děti s prolézačkami a hřiště na florbal). V části zahrady vznikl odpočinkový prostor s pergolou.

Zleva římskokatolický farář P. Jaroslaw Andrzej BATÓG, SVD, prof. Josef PŘIBYL a evangelický farář Jiří ORT při ekumenické bohoslužbě (2014)

V letech 1999 až 2010 1. patro uhříněveské fary obývaly řádové sestry dominikánky. Jejich společenství nemá vlastní dům, a proto žijí v domech, které jim pronajímá Pražské arcibiskupství.